Vítáme Vás na našich stránkách www.marienbad.com *** Wellcome to Marienbad.com City portal Mariánské Lazně ***

Historie města

1. Mariánské Lázně - nejmladší západočeské lázeňské město vzniklo počátkem 19. století v údolí, ve kterém vyvěrá mnoho léčivých pramenů. Místním usedlíkům byly známy již ve 13. století, zkoumány na obsah soli byly až v r. 1528 na příkaz krále Ferdinanda I.. Systematicky zkoumat jejich léčivé účinky začal až koncem 18. století ordinář tepelského kláštera Dr. Jan Josef Nehr.
   V r. 1805 postavil u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule. Příliv lázeňských hostů znamenal brzy rychlý stavební rozvoj. Na pozemcích tepelského kláštera brzy vznikla osada, nazvaná Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie, zavěšeného u Křížového pramene.
   Osada byla v r. 1818 prohlášená veřejnými lázněmi. Počátek 20. let 19. století znamená obrovský rozmach. Za finanční podpory opata Karla Kašpara Reitenbergera vytvořili zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí v letech 1817 - 1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální Skalníkovo prostorové členění města je z větší části zachováno dodnes.
   
   V 19. století přijíždí mnoho význammných kulturních, vědeckých i politických osobností z celého světa - Johann Wolfgang Goethe, princ Friedrich Saský, hrabě Kašpar Šternberk, Jöns Jakob Berzelius, Václav Jan Tomášek, Marie Szymanowská a mnozí další. Ani v dalších letech hostů neubývá a věhlas města rychle roste. Již v r. 1865 byly Mariánské Lázně prohlášeny městem. Z významných osobností poctili město svou návštěvou m.j. F. Chopin, R. Wagner, A. Bruckner. Zlatý věk Mariánských Lázní mezi z let 1870 - 1914 dodnes připomínají četné historizující a secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem. Byly rozšířeny parky a vytvořeny romantické vyhlídky. V r. 1872 získalo město železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou a v r. 1898 s Karlovými Vary. V té době přijíždí do města snad nejvíce hostů, m.j. G. Mahler, F. Nietzsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, P. de Coubertin, anglický král Edward VII., ruský car Mikuláš II., císař František Josef II.. Čilý lázeňský ruch neutichal ani v 1. polovině 20. století, kdy lázně navštívili m.j. T. G. Masaryk, E. Beneš. V r. 1927 bylo spojení se světem ještě rozšířeno výstavbou letiště v blízkých Sklářích. Během 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Po jejím konci dochází k dalšímu rozvoji, kdy vznikají první sídliště a rekreační komplexy. Město si však nadále ponechává svůj zvláštní, ojedinělý lázeňský a turistický charakter. V letních sezónách město navštíví až 40.000 hostů.
   
   Od r. 1990 panuje snaha o obnovení původního charakteru města, jeho architektury, parků i celkové atmosféry.
   V posledních letech bylo mnoho architektonicky a historicky cenných domů vyhlášeno památkovými objekty např. pravoslavný chrám Sv. Vladimíra s unikátním oltářem, dům U zlatého hroznu (dnešní Městské muzeum) z r. 1818, Anglikánský kostel (z r. 1879), dům Bílá labuť (dnes Chopin), římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie (z r. 1848), evangelický kostel, kolonáda s pavilonem Křížového pramene, kolonáda Ferdinandových pramenů, budovy Centrálních lázní, Nových lázní a společenského domu Casino (Josef Schaffer, v letech 1887 - 1910) a mnoho dalších. Lázeňské centrum města je vyhlášeno památkově chráněnou zónou.

1. Václav Skalník (1776 - 1861)
   Vynikající zahradní architekt a tvůrce parků v Mariánských Lázních. Od roku 1817 zde prováděl velkorysé úpravy terénu a spolu s opatem Reitenbergerem a doktorem Nehrem vytvořil předpoklady k budování lázeňského města. V jeho středu vybudoval anglický park o rozloze 18 hektarů, navrhl a vytvořil terasu promenády mezi Křížovým a Karolininým pramenem, provedl terénní úpravy Horního (dnes Goethova) náměstí, vysázel velké množství domácích i cizokrajinných dřevin, vystavěl cesty v parcích i v okolních lesích, přemostil potoky a upravil vývěry pramenů. Tepelský klášter jej v r. 1824 jmenoval představeným obce a pověřil vedením stavebního, kulturního, finančního a sociálního úřadu. Dozíral také na provoz lázní a na zasílání minerálních vod.