Jak vznikly názvy pramenů

Nejslavnější pramen – Křížový – se původně nazýval Slaný podle slané chuti, stejně se však i říkalo Ferdinandovu prameni. Když v roce 1749 postavil tepelský lékárník Damián Schulz vysoký kříž z tesaných trámů v blízkosti Slaného pramene a vývěr obroubil kamennými kvádry, začalo se prameni říkat Křížový. Jména tří pramenů poprvé čteme v Zauschnerově knížce z roku 1766 – Křížový, Ambrožův a Mariin. Ambrožův byl nazván podle osvíceného opata Jeronyma Ambrože, který usiloval o zpřístupnění těchto zdrojů nemocným lidem. Býval a je taky nazýván pramenem Lásky. Svým vysokým obsahem železa léčil kdysi chudokrevnost, bledničku a zbarvoval tváře do růžova. Název Mariina pramene pochází od zde kdysi visícího mariánského obrazu.







Ferdinandovy prameny, jichž je dnes šest, tvořily původně jediný pramen, nazývaný Slaný nebo Úšovický. Na návrh Reitenbergera byl pramen roku 1819 nazván Kolovratův, ale místodržící Kolovrat si této pocty nepřál a navrhl název Karlův na počest opata. Nakonec byl pramen pojmenován podle krále Ferdinanda, který se o něm poprvé zmiňuje v dochovaném spise z roku 1528.










Karolinin pramen, vyvěrající pod bývalou kolonádou pod kostelem, dostal při objevu v roce 1809 jméno Nový. V roce 1817 byl zastřešen kopulí s osmi korintskými sloupy a nazván na počest manželky tehdejšího císaře Františka I. – Karoliny Augusty. Na stropě kopule byly tehdy vymalovány malířem Fuchsem císařské postavy. Asi se příliš nevydařily, protože byly záhy přemalovány. Pod tuto kopuli byl vyveden v roce 1870 potrubím z Úšovic nejprve Ferdinandův pramen a v roce 1912 také Rudolfův pramen, kdežto Karolinin pramen se dostal pouze ke koupelím do Nových Lázní. Dnes je znovu zpřístupněn v pitné hale.

Rudolfův pramen vyvěral v lukách v Úšovicích jako Luční. Majitel louky, úšovický sedlák si postavil hlavu a odpíral klášteru prodat pozemek i za násobek ceny, aniž by sám s pramenem něco dělal. Klášter nakonec koupil sousední pozemek a vrtem pramen stáhl. V roce 1902 byl Rudolfův pramen nově zachycen a připojena k němu řada menších pramenů z okolí. Nazván byl dobově podle korunního prince a čekatele na trůn po Františku Josefu I. – Rudolfa (1858 – 1889).

Lesní pramen byl znám odnepaměti a již v roce 1683 je uváděn na plánku krajiny pod názvem Schneidsaeuerling. Po vzniku lázní se mu říkalo Větrový či Aeolský, protože prý působil mírné nadýmání. Až při úpravách okolí v letech 1827 – 1828 dostal jméno Lesní.

Pod dnešním domem obuvi (Baťa) v parku vytékaly prameny, objevené roku 1873. Alexandřin pramen nesl jméno podle zdejšího slavného hosta Alexandry Meklenburské a Alfrédův podle tepelského opata Alfréda Clementso, za jehož působení byl jímán.

V Pottově údolí pramení Prelátův pramen, který uváděl dr. Nehr jako pramen Potta. Název Prelátův je zde až od z roku 1902, kdy byly prameny získány za preláta dr. Helmera klášterem. Další později jímané prameny v Pottově údolí mají už názvy moderní Alfa, Beta, Gama, Delta a pouze Putzův a Schimerův jsou zřejmě nazvány podle osob, které je jímaly nebo objevily při vrtech.

Pramen Hamelika byl v minulosti nazván podle vrchu, na jehož svahu vyvěrá. Hamelika je nejstarší známý český pomístní název (Homolka) v lázeňské čtvrti, přežívající ze středověku.

Prameny Ústředních lázní byly navrtány v roce 1930 a nazvány podle místa, kde se nacházejí.

Balbínův pramen se původně jmenoval Rašeliništní, protože vyvěral na rašeliništi. Po válce dostal příhodné označení podle Balbína, který před více než 300 lety ve svém vlastivědném díle popisoval zdejší kyselky.

Farská kyselka leží v hlubokém lese za Nimrodem a její staré jméno připomíná, že se nacházela ve zdejším farním lese.

Medvědí pramen vyvěral ještě před válkou z vykotlaného pařezu a od té doby jeho vývěr mnohokrát změnil sílu. Jeho název nemá romantický základ jako jiné kyselky v sousedních lesích – Vlčí, Liščí, Jezevčí. Tento kus lesa se jmenoval ve středověku Medvědí doupata a pravděpodobně tu medvědi přebývali. Roku 1698 byl zastřelen poslední na kynžvartském panství. Starý je také název kyselky

Antonínův pramen v úšovickém pavilónu dostal jméno později. V roce 1790 byl postaven kostel sv. Antonína z Padovy v Úšovicích a jeho jméno se přeneslo na pramen, který sem byl doveden za první republiky z výše položeného lesa.

Řada pramenů zanikla. Býval tu např. Jateční pramen, Hamrnický pramen a také Drátenický pramen, snad totožný s tím, který byl znovuobjeven před několika lety za garážemi na Chebské třídě a nazván Barbora.

Kreuzguelle 
Die erste Gruppe der Marienbader Mineralwasserquellen sind Natrium-Sulfat-Hydrogen-carbonat-eisenhaltige Säuerlinge. Es gehören zu diesen stark mineralisierten Quellen KREUZQUELLE und die FERDINANDSQUELLE", die ein- bis einenhalbmal stärker sind als KarlsbaderSprudel und die durch ihren therapeutischen Effekt allgemein bekannt sind. Vor allem bei verschiedenen Erkrankungen des Verdauungstraktes (Magen-, Darm-, Galenblasen-, Leber- und Pankreaskrankheiten ), bei den Stoffwechselkrankheiten (Fettsucht, Gicht, Diabetes mellitus), weiter bei verschiedenen alergischen Erkrankungen, insbesonders solchen, die durch Verdauungsstörungen bedingt sind. 

Ferdinandsquelle 
Die erste Gruppe der Marienbader Mineralwasserquellen sind Natrium-Sulfat-Hydrogen-carbonat-eisenhaltige Säuerlinge. Es gehören zu diesen stark mineralisierten Quellen KREUZQUELLE" und die FERDINANDSQUELLE, die ein- bis einenhalbmal stärker sind als KarlsbaderSprudel und die durch ihren therapeutischen Effekt allgemein bekannt sind. Vor allem bei verschiedenen Erkrankungen des Verdauungstraktes (Magen-, Darm-, Galenblasen-, Leber- und Pankreaskrankheiten ), bei den Stoffwechselkrankheiten (Fettsucht, Gicht, Diabetes mellitus), weiter bei verschiedenen alergischen Erkrankungen, insbesonders solchen, die durch Verdauungsstörungen bedingt sind. 

Waldquelle
Die zweite Gruppe bilden hypotonische Natrium-Hydrogencarbonat-Sulfat-eisenhaltigeSäuerlinge. Ihr Repräsentant ist die WALDQUELLE, die bei Erkrankungen der Atemwege erfolgreich angewendet wird, und zwar sowohl zur Trinkkur als zur Inhalations-therapie, weiter bei einigen Krankheiten des Gastrointestinaltraktes und der Harnwege. Die Waldquelle bewährt sich auch bei Entzündungen der Mundschleimhaut. Eine sehr interessante Wirkung hat die Waldquelle bei Patienten mit Nierenerkrankungen. Bei Nierensteinen aus Harnssäure oder Cystein kann es zu einer eventuellen Auflösung kommen, da die Waldquelle den Urin stark alkalisiert.

Rudolfquelle
Die dritte Gruppe bilden hypotonische Kalzium-Magnesium-Hydrogencarbonat-eisenhaltige Säuerlinge. Zu diesen gehört die beliebte RUDOLFSQUELLE, die wegen ihres diuretischen Effektes hauptsächlich bei Erkrankungen der Nieren und Harnwege (Konkremente, Entzündungen usw.) verwendet wird. Die Rudolfsquelle ist die bekannteste Quelle in Marienbad. Sie enthälteine große Menge Kalzium, das Kalzium-Magnesium-Verhältnis ist 5:4. Kalzium hat algemein entzündungshemmende Wirkung - deshalb wird die Rudolfsquelle bei Entzündungen der Harnwege angewendet. Dank ihres hohen Kalziumgehaltes ist die Rudolfsquelle eine geeignete Ergänzungstherapie bei der Behandlung der Osteoporose.

Ambrosinquelle
In die vierte von eisenhaltigen Säuerlingen (mit zweiwertigem Eisen und ziemlich großer Menge von Vanadium ) gebildete Gruppe gehört die AMBROSIUSQUELLE, die hauptsächlich bei Blutarmut und - wegen ihrer diuretischen Wirkung - auch bei Erkrankungen der Harnwege, insbesonders bei Lithiasis empfohlen wird. Auch die KAROLINENQUELLE" wird bei den urologischen Erkrankungen, vor allem bei Kalziumurolithiasis verwendet. Die Wirkung der Karolinenquelle unterscheidet sich von der Rudolfsquelle durch einen wesentlich höheren Magnesiumgehalt. Das Kalzium-Magnesium-Verhältnis ist hier 2:5. Die Karolinenquelle wird also bei Oxalat-, Struwit- und Phosphatnierensteinen sowie bei Patienten mit unbekannter Nierensteinzusammensetzung angewendet. Magnesium wirkt gegen die Bildung dieser Konkremente und erhöht die `Ubertragung nuerovegetativer Vorgänge. 

Karolinen guelle
In die vierte von eisenhaltigen Säuerlingen (mit zweiwertigem Eisen und ziemlich großer Menge von Vanadium ) gebildete Gruppe gehört die AMBROSIUSQUELLE", die hauptsächlich bei Blutarmut und - wegen ihrer diuretischen Wirkung - auch bei Erkrankungen der Harnwege, insbesonders bei Lithiasis empfohlen wird. Auch die KAROLINENQUELLE wird bei den urologischen Erkrankungen, vor allem bei Kalziumurolithiasis verwendet. Die Wirkung der Karolinenquelle unterscheidet sich von der Rudolfsquelle durch einen wesentlich höheren Magnesiumgehalt. Das Kalzium-Magnesium-Verhältnis ist hier 2:5. Die Karolinenquelle wird also bei Oxalat-, Struwit- und Phosphatnierensteinen sowie bei Patienten mit unbekannter Nierensteinzusammensetzung angewendet. Magnesium wirkt gegen die Bildung dieser Konkremente und erhöht die Ubertragung nuerovegetativer Vorgänge.

MARIENQUELLE (MARIIN PRAMEN)
Die Marienquelle ist in Wirklichkeit eine mächtige Gasaustrittsstelle (99,7 % natürlichen CO2). Das natürliche Heilgas wird in Form von Gasumschlägen verabreicht. Diese Kuranwendung erfreut sich immer größerer Popularität, da die Patienten außer Senkung des Blutdrucks, Verbesserung der Herztätigkeit und Durchblutung der unteren Extremitäten eine deutliche Verbesserung der sexuellen Funktionen angeben. Dieses natürliche Heilgas wird auch in Form von subkutanen Injektionen bei Gelenk- und Wirbelsäulenerkrankungen sowie ischämischer Herzkrankheit verabreicht.